Když jsme na svět přišli,
byl to velký svátek,
kruté bylo prozření,
našich drahých matek.

Dítka jejich překrásná
jako žádné jiné,
každá matka to však zná,
když nadílka je v plíně.

Matek hodné ratolesti
jako z vody rostou,
životem si cestu klestí
a mají mluvu sprostou.

Puberta je postrach matek,
děti mají v hlavě zmatek,
ze škol nosí poznámky,
často kašlou na známky.

To je teprv začátek,
dost si s námi všemi užily,
tak dejme jim teď nazpátek,
jejich lásku, péči a píli.

V druhou května neděli
děti matce nadělí
za to všechno pugét květů,
protože vždy pro ně je tu.