Když venku se teplo se sněhem střídá,
pro lyžaře je to prý bída,
ne však pro bacily, viry a bakterie,
těm se tak totiž báječně žije.

Když se zvrhlí bacili
na tvé zdraví zacílí,
rádi by se množili,
aby měli posily
dříve, než to objevíš,
že mají v tobě svoji skrýš.

Když je jim chladno,
tak v živém domečku
docela snadno
zapnou si horečku.

Po pár dnech strávených na Sahaře,
přinese ale od lékaře
jejich živý pan domácí
věc, co jim zkazí legraci.

Už nebudou mu z nudy
válet po těle sudy,
pár od doktora pilulí
a bacili pěkně si zabulí.

Rozloučí se s padlými kamarády,
sbalí si kufříky a k tobě zády
raději rychle se otočí,
když drsně se na ně útočí.

Škoda jen (a to vím téměř jistě),
že někteří najdou své útočiště
u lidí tobě blízkých,
takových způsobů nízkých
ty breberky se neštítí,
škoda, že zvládly přežíti.

Snad nakonec sejde z dvoření,
bacili se nikdy neožení
a místo následného množení
skolí je syndrom vyhoření 😉