Čeština je kouzelná,
zvláštní taje pro nás má,
někdy nejde na rozum,
co děje se i zvířatům.

Psí mláďata milují,
když se spolu kočkují,
kočkám se zdá prima,
že život je psina.

O to větší je v tom zmatek,
když mimo dohled obou matek
začnou spolu všechny děti
hrát si, blbnout, dováděti.

Koťata jak ratlíci
třesou se, když zubící
štěňata se koukají,
jak se jim dech zatají.

Dost už ale čekala,
teď vzbudí v sobě šakala
a ta drzá štěňata
čumí jako tele na vrata.

Baví je hry společné,
každý vloží vlohy své,
aby dodal hraní šťávu,
neradi prý pijí kávu.

Večer potom jedno jest,
zda utahané jako pes
nebo jako kotě
usne v pelíšku nebo botě.

Zřídka o srandu se ochudí,
v noci zase všechny probudí,
je to těžké, když bráška kyne:
„Přilož tlapku k ptákovině.“

Nejprv všechny záchody
naplnit a rozhrabat,
pak uspořádat závody,
vždyť v noci není třeba spát.

V noci je potřeba akce,
spát má v práci, v noci smát se,
jak si pěkně usilovně
hrajeme na kusy lovné.

Ráno je třeba paničku
vyšťouchat z jejího lože,
občas pak šlápne na loužičku
a svižně se po bytě klouže.

Na nohy rychle však vyskočí,
nadzvedne jemně obočí,
nemá však po noci sílu hubovat,
raději jde nám mňamky dát.

Pak zmizí na jídlo vydělávat,
zvěřinec bude teď polehávat,
aby měl zase dost energie
ukázat, jak se v noci žije.

Básnička vznikla v rámci akce Básnička na přání na podporu Kočičího depozita Dvůr Králové nad Labem (Další šance, z.s.).
Sponzor básničky: si přál zůstat v anonymitě
Zadání: O tom psím kočkování a kočičích psinách

Chcete také svou básničku na přání?
Využijte nabídku na FB stránce Příležitostný Poeta 😉, určitě se domluvíme 🙂