Týden s koulí na noze
a vzhlédnout k hvězdné obloze
je obtížné přes zamlžené zraky,
kdo nosí k roušce brýle, zná to taky.

Těžko hledat, čí je to vlastně vina,
že významu stejného jako potravina,
najednou nabývá šicí stroj, střihy na síti
a látek zdroj pro národa přežití.

Doma se míchá dezinfekce,
nešije ten, komu se přežít nechce,
naštěstí stále s námi šijí všichni čerti,
ač vážné to je, stále si tropíme žerty.

Postupně zjišťují lidé, že je tu lék,
místo drahých šminek a kabelek
opatřit látky, nitě a tkalouny,
když dojdou v Praze, zkus se obrátit na Louny.

Když nudné barvy se ti hnusí,
můžeš si opatřit i veselé kusy.
Potkáš kočičí či v barvách duhy,
gumičky zastoupí i z trička nastříhané pruhy.

Od Moravy až k Čech západu,
přichází spousty dobrých nápadů,
jak nahradit různé suroviny,
když rouška nesedí, zkusíš model jiný.

Když mouky je dost, pro změnu dojde droždí,
stačí však jen trochu zagooglit,
netřeba v beznaději lézt hned po zdi,
i droždí lze doma vyrobit.

Každá překážka vyvolá zděšení,
jsme však národ příznivců Přemka Podlahy,
na každý zádrhel tak někdo najde řešení,
vzájemná pomoc nás po duši pohladí.

Neztrácej tedy naději,
vše zlé nám i v něčem pomůže,
najednou zase se máme raději,
snad nám ta dobrota pronikne do kůže.

Snad národ se z toho poučí,
snad v hlavách se nám to rozleží,
že svět nás ponese v náruči,
když zbavíme ho těch našich otěží.

Třeba vás pobaví i další básničky na téma koronavirus.