Říkal včera kocour kapru: „Jé,
něco tady trochu hapruje…
Nezdá se ti, že je chyba,
mlčet tady jako ryba?

Vždyť jde ti o život hochu,
tak mysli přeci trochu.

Já jen občas mňouknu
a večer se také na stůl dostanu,
jenže já se pak kouknu
a sám si vyberu talíř, kam přistanu.

Nebudu tady nikomu pro smích,
všechno to vyžeru a odejdu po svých.

Až lidi zaměstná stromeček,
nechám jim na zemi bobeček
a budu se řechtat od ucha k uchu,
až jejich kletby se mi donesou k sluchu.

Ty kapře jsi ale stvoření prdlé,
po částech chceš hledat jim zlato v hrdle?

Jestli jim necháš v krku svou kost,
alespoň potomky své zachráníš,
příští rok bude nezvaný host
kapr v talíři, tak, co dělat, teď už dobře víš.“

V letošním roce jsem navázal spolupráci s dobročinným projektem Dvacku za dvacku, který se snaží pomáhat kočičím útulkům, aby se lidé dozvěděli jejich příběhy, co je trápí a jak jim mohou pomoci.

Každý měsíc je vybrán jeden z kočičích útulků a někteří z nás přispějí třeba dvackou, někdo přispěje větší částkou a někdo třeba alespoň šířením informace o projektu mezi své známé. Někdo díky projektu naopak nové známé získá. To vše je báječné a děkuji každému, kdo se během letošního roku jakkoli zapojil. A děkuji děvčatům, která celý projekt vymyslela a věnují mu svůj volný čas.