Dnes je roku poslední den,
den, kdy se člověk nejeden
pití nestřídmě oddává
a kolébavá postava
se potom nocí plouží.
Těžko se vyhýbá loužím,
které jí osud do cesty nastrčil,
navíc klikatá trasa vždy trvá dýl.

Dnes všude petardy práskají
a zvířata smutně si říkají:
„Proč sakra u sta hromů
je rámus slyšet až domů?
Vždyť příjemné to věru není,
až učůrnu si na znamení,
že vůbec se mi to nelíbí,
snad rozptýlím lidí pochyby.“

Proč lidé se chtějí jen opíjet
a práskat miliony petard?
To už tak zkažený je ten svět?
Je všude samý retard?
Vždyť přece lze i bez metly lidstva
vychutnati si bezpečný přístav
v přítomnosti svých bližních tvorů
u láskyplných rozhovorů.