Dva rybáři na pivu
v Mosambickém průlivu
dostali se do sporu,
co chytili za potvoru.

U ostrovů Komorských
byl by hoši přeci hřích,
kvůli rybě hrotit hádky,
to ji radši hoďte zpátky.

Nebo se zeptejte domorodců,
ti znají leccos od svých otců,
ti vás téhle záhady
zbaví, s rybou poradí.

Domorodci poradili,
trhalo jim to však žíly,
když rybáři recept škemrali,
však udrželi se a nedali.

Řekli jim ale
pro pána krále,
my nejsme zase tak drsní,
jen jezte, dokud se nesní.

Alespoň tedy tu rybu zvláštní,
o níž se píše už i v básni,
jazykem svým ochutnat zkusili,
to veledílo kulinářské náramně si užili.

Když vrátili se do Londýna
tak vyprávěli, že jim prima
na výletě v Mosambiku
bylo na pár okamžiků.

Pak ukázali fotky ryby,
která se jim moc líbí,
přátelům z vědeckých kruhů,
ti žádali Whisky jako vzpruhu.

Vědci nad tou rybou krásnou
kroutí hlavou, přímo žasnou,
že není vymřelá a stále žije
tahle podivná Latimérie.

Básnička vznikla v rámci akce Básnička na přání na podporu útulku FELCA Louny.
Sponzor básničky: Latimérie Podivná
Zadání: bláznivá básnička na téma Latimérie podivná

Chcete také svou básničku na přání?