I když Klárka smrdí,
jsme na ni moc hrdí,
holinky vysoké až pod prsa,
žebřík a do žumpy šup pro psa.

Ač Klárka teď moc nevoní,
psík rád je moc a šťastně zní
jeho veselé štěkání,
co na tom, že trochu zavání.

Když taková kočka psa zachrání,
tak vždy je to moc milé setkání,
Klárka se zbytečně smradu bojí,
ten vyprchá a s novým přítelem ji věčná láska pojí.

Tato básnička vznikla na počest odvážné Klárky, která neváhala a po hlavě se vrhla do nebezpečí, aby zachránila cizího psa, který spadl do cizího septiku, aniž by si uvědomovala, že ji pes vůbec nezná a mohl by ji pokousat…
Pardon, to se jen tak říká, samozřejmě do septiku neskočila po hlavě, ale navlékla tzv. prsačky a slezla do něj po žebříku. Kdo neví, co jsou prsačky, tak jsou to rybářské holinkové kalhoty sahající cca někam po prsa 😉
Klárce patří velký obdiv, ne každý by se takto statečně a pohotově zachoval.
Teď už samozřejmě Klárka nesmrdí a z tohoto zážitku na ní ulpěl už jen ten pocit štěstí, že pejska zachránila.