V březnu jsme si doma sedli,
bez sluníčka tváře bledly,
už jsme smutné řeči vedli,
že chceme hledat v lese bedly.

V květnu vracíme se k normálu
a zas běháme po lese,
i na kopec či na skálu
leckdo z nás si vyleze.

Kdo měl by radši rovinu,
ať zajede ke Kolínu,
jen pozor dejte lidi,
kdekdo vás tam vidí.

Když si děvče vyjde s klukem,
že skryjí se před zraky,
nejspíš se za křovím či bukem
najde malý špión taky.

Kdo ostražitost necvičí,
toho oči kočičí
možná v lese spatří,
jak se slečnou se bratří.

Možno věřit němé tváři,
které z očí koukají čertoviny,
že ututlat se to vše zdaří
a nenaškrábe článek pro noviny?

Zkuste ji dvackou uplatit,
nenechá vás pak domů jít
nervózní a v nejistotě,
vždyť chce jen najíst to malé kotě.

Jistě si nechá pro sebe,
že kluka jsi kousla a on tebe,
že jste si blíže než dva metry byli,
asi jste obětí milostné síly.

Kotě to chápe, že přírody volání
je prostě silné a těžko se ubrání,
kdo měsíce čekal, až povede se
sejít kdekoli, ve městě, kopcích či lese.

Právě jste dočetli 61. básničku pro projekt Dvacku za dvacku, je to neuvěřitelné, že spolupráce trvá už více než 5 let 🙂

Spolek Kočičí oči, z.s. bude vděčný za každou dvacku, kterou pošlete na jeho transparentní účet v rámci květnového kola projektu Dvacku za dvacku.  Zaslané příspěvky pomohou s úhradou nákladů za krmivo, stelivo, veterinární péči a kastrace toulavých koček.

Bližší informace najdete na:

• Stránkách projektu Dvacku za dvacku
• Na Facebooku Dvacku za dvacku pro Kočičí oči Kolín