U lavice dítě stálo, z kalamáře nasálo, aby mu pak v půlce slova pero psát nepřestalo, rádo by už před polednem pohlednici dopsalo. Poledne už odbíjejí na kostele zvony, podivné se věci dějí, když dopsalo pohled pro ni. Klika vrzne, dveře letí, v nich se zjeví listonoš, známka se dítku špatně lepí, jen olízne ji…
Pokračovat ve čtení