U lavice dítě stálo,
z kalamáře nasálo,
aby mu pak v půlce slova
pero psát nepřestalo,
rádo by už před polednem
pohlednici dopsalo.
Poledne už odbíjejí
na kostele zvony,
podivné se věci dějí,
když dopsalo pohled pro ni.
Klika vrzne, dveře letí,
v nich se zjeví listonoš,
známka se dítku špatně lepí,
jen olízne ji a už se kroutí nos.
Pojďte jen dál, pane pošťák,
známku ještě připlácnem,
snad podaří se pohled dodat
ještě letos dívce překrásné.