Žijí v různých koutech světa,
nevědělo se však dlouhá léta,
že i v Asii kromě papíru
rodí se i spousta tapírů.

Přijme-li tapírův nemravný návrh,
čeká ji rok a měsíc navrch,
než plod té divoké chvíle
začne z ní nasávat mléko bílé.

Postupně přechází z tekuté stravy
na různé bobule a všeliké trávy.
Zůstává s matkou nejméně rok,
aby se naučil mít pevný krok.

To totiž se mu velmi hodí,
když například se vodou brodí
a stanou se věci podivné,
třeba, že kláda obživne.

Někdy to trvá trochu dýl,
než dojde mu, že to krokodýl
si pouze na kládu hrál,
aby si oběd nachytal.

Zdá se, že je to velký risk,
když tapír chce ve vodě svůj velký pysk
smočit a hrdlo své svlažit,
běhá však rychle, to je třeba zažít.

Ve dne se před sluncem schovává,
protože ví, že potrava
nikam mu nezdrhne, alespoň má ten pocit,
proto ji chroupe v klidu večer či v noci.

Pokud potkáte tapíra
a zdá se vám, že všechno zapírá,
každý vám poradí spíše,
je lepší, když na papír tapír vám píše.

On totiž přes den se v křoví krčí,
je zvyklý na samotu a proto rád mlčí.
Myslíte, že zrovna vám tajemství řekne?
Radši ať mlčí, jinak to s vámi sekne.