Vyprahlá zahrada za déšť je moc ráda

Když padají na tebe
kapky deště,
ty chtěla bys do nebe
zvolat jen, ať prší ještě.

Když jsi vyprahlá
a sucho tě spaluje,
toužíš, ať kapka každá
zvolna stéká a cestičky maluje.

Když ty kapičky vsaješ,
tak opět ožíváš,
celá jen kveteš
a před světem se ukrýváš.

Co povadlé bylo,
opět hrdě se tyčí.
Když vláhy je málo,
ten stav tě ničí.

Vláhu je třeba řádně udržovat,
abys nevadla a bylo kde se schovat,
bude potřeba hodně slunce a vody,
abys vydala šťavnaté sladké plody.