Všichni se před chladem skrývají do domů,
z tepla se lépe kouká,
jak snáší se barevné listí ze stromů
a vítr ho ulicí fouká.

Pak hodí se každá díra
jako úkryt před jedem štíra,
abychom nebyli otráveni,
že tmou nám dny byly pokráceny.

Za štírem plíží se střelec skrytě,
tětivu napíná, pálí hbitě.
Zřejmě míří na andělská záda,
mine však, trefí mrak, ten k zemi jako mlha padá.

Venku je prostě nebezpečno,
je lepší si úkryt vyhledat.
„Prosím Vás, milá a hodná slečno,
nevíte, kdo by měl kocourka doma rád?“

Podobná myšlenka napadá kocoura,
když jenom myš tenká se mu do cesty přicourá.
Starší generace dost se činila,
pro kvanta myšátek tak potrava nezbyla.

Nechce být krutý k té chudince,
stejně by se moc nenajedl,
společně hledají cestu k rodince,
kde by myš vykrmil a sám by si v teple předl.

Než by se s myší rozloučili,
než by mu skončila v žaludku,
dělal by různé kočičiny,
myš by mu dávala na budku.

Třeba tam, kde nechal tesař díru,
ucpali by ji kouskem sýru,
pak by si zalezli na půdu pod střechu
a jen skořápky, zbyly by ze zásob ořechů.

Byli by možná dobří parťáci,
rozhodně by se nenudili,
z práce by měli legraci,
potravin zbytných svých bytných by řádně využili.

Právě jste dočetli 67. básničku pro projekt Dvacku za dvacku, je to neuvěřitelné, že spolupráce trvá už 5 a půl roku 🙂

Spolek Kočičiny, z.s. bude vděčný za každou dvacku, kterou pošlete na jeho transparentní účet v rámci listopadového kola projektu Dvacku za dvacku.  Zaslané příspěvky pomohou s úhradou nákladů za krmivo, stelivo, veterinární péči a kastrace toulavých koček.

Bližší informace najdete na:

• Stránkách projektu Dvacku za dvacku
• Na Facebooku Dvacku za dvacku pro Kočičiny, z.s.